Vánoce opět na krku

Tak se to opět blíží a jeden hektický rok bude končit. Začínám mít drobný pocit, že jsem toho dokončila daleko méně než bych chtěla – ale to je asi normální stav:-( Napsat jsem toho stihla ještě méně a našly by se přitom opravdu pěkné akce, které by si zasloužily trochu pozornosti – ať už bych začala Biofachem a MundusVini, který jako obvykle poskytl nehynoucí zážitky.

Pokračování textu Vánoce opět na krku

Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – II. část

Až mně hanba fackuje za to jak dlouho mi trvalo se dostat k dopsání hodnocení těch zbývajících vín. Jsem opravdu ráda, že poznámky jsem si dělala relativně podrobné, protože po takové době z hlavy už nic nevydoluju.

Pokračujeme podle katalogu:

Vinařství Bettina Lobkowicz z Mělníka představila 4 vzorky, z nichž jsem ochutnala pouze tři. první bylo Chardonnay 2014 PS, kde se mi opět ozvaly připálené hrozny, ale tady to bylo ještě horší protože víno mělo tóny po pivovarských kvasnicích. Druhé v řadě Pinot Gris 2014 Selection neslo ty samé tóny co se připálení týče, ale zároveň bylo chuťově zajímavé, i když výrazně sladké a bez kyselinky. Modrý portugal samotok 2014 mělo jemně lososovou barvu, vyšší kyselinku a chaběly mi v něm nějaké výraznější ovocné tóny. Ačkoliv Bettina Lobkowicz patří bezesporu k tomu lepšímu co v Čechách najdeme, většinou ve velmi stabilní kvalitě, tak zrovna těmito víny mne nenadchla.20150926_154429

 

Vinařství Mikulenkovi z Velkých Žernosek jsem ještě neměla možnost ochutnávat a musím říct, že úplné drama to nebylo. Pokračování textu Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – II. část

Svatomartinské 2015

I já jako každý, kdo do vína „dělá“, se musím vyjádřit k letošnímu Svatomartinskému vínu:-)

Celkově se dá určitě hovořit o výrazném až výborném ročníku, a to díky extrémním teplotám, i když v některých oblastech réva trpěla suchem, což se projevuje na výnosech. Svatomartinská vína zatím potvrzují spíše tu kvalitu. Zatím jsem letos přechutnala tradičně Jirku Šmeráka, V a M Zborovské a Vinné sklepy Kutná Hora a musím všechny pochválit.

O otevírání a jednotlivých vínech pokračuji dál:-) (O edici Winepunk z Kutné Hory ve zvláštním příspěvku)

Pokračování textu Svatomartinské 2015

Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – I.část

23. ročník přehlídký českých vín se konal v prostorách Vinných sklepů Kutná Hora 26. září 2015 a já s mírným zpožděním sepisuji alespoň první část mého hodnocení.

Hned na začátek bych ráda uvedla, že vína Vinných sklepů KH jsem nehodnotila a buď je ohodnotím samostatně nebo raději pro střet zájmů se tomu zcela vyhnu.

(V pořadí podle katalogu)

Vinařství pod Sedlem – velké, milé překvapení a setkání s šampionem české vinařské podoblasti – Muškát Moravský 2013 zemské. Já jsem se s ním nahodnocení bohužel minula (měli ho ve druhé komisi:-() a musím říct, že má medaili zcela právem. Víno je pěkně pitelné, zcela typické, minerální s květinovými tóny. V těle přiměřené, i když nepříliš dlouhé. O to větší zklamání byla další dvě vína Muller Thurgau 2013 zemské a Pinot Noir a Dornfelder rosé 2013 barrique. Mullerka byla sice lehčí, ale příjemná, bohužel s nečistými tóny jakoby po připálených hroznech. Růžové bylo silně těkavkové až zoctovatěné. Design lahví originální – posuďte sami.20150926_164800 Pokračování textu Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – I.část

Provensálská kachní paštika

aneb jednoduchá a základní paštika pro každý den – žádné portské, žádný koňak, žádné mandle:-)

Zavařování masa spousta lidí považuje za vyšší dívčí, ale podle mně je to mnohdy jednodušší než zelenina a ovoce – odpadnou vám hodiny čištění, škrábání a krájení – tedy alespoň v případě paštiky. Protože prohnat paštiku mlýnkem na maso je docela rychlé a máte-li elektrický tak i fyzicky nenáročné:-)

Na várku kachní paštiky podle mého receptu potřebujete: celou kachnu cca 2,1 kg, vepřový lalok (nebo bůček nebo ořezky) 4-5 kg, kachní játra (ideálně čerstvá chlazená, bohužel málokdy jsou a když jsou tak jen od Babiše:-( ) ve váze minimálně jako kachna tj. 2,1 kg ideálně až 2,4 kg. 2 kg cibule a na ochucení sůl, kmín (mletý nebo drcený), mletý pepř a provensálské koření. (Žádný škrob, žádná houska ani soja, žádné vejce)

Pokračování textu Provensálská kachní paštika

Lečo na dlouhé zimní večery

Sezóna je v plném proudu a jak zjišťuji nejsem jediná kdo řeší desítky kilogramů rajčat, paprik a cuket. Takže dneska nabízím další jednoduchý a chutný způsob jak uchovat zeleninu na zimu v množství větším než malém.

20150901_113529

Lečo bývalo u nás v rodině v sezóně každý týden – rajčata stála pár korun, papriky jakbysmet, ty krásné světle žluté až bílé z Jižního Slovenska – stačilo přidat vejce a sýr a celá rodina se najedla za pár korun. Dneska rajčata i papriky pěstujeme ve velikém fóliáku a mezi bedýnkami mi vždycky pár desítek kilogramů zbude, takže lečo je jedno z jídel, která opět jsou pravidelně na jídelníčku. Bohužel ale sezóna je krátká, takže musím sáhnout po zavařování. Pokračování textu Lečo na dlouhé zimní večery

Slavnost vína na soutoku

V pátek jsme měli to štěstí jet s našimi výrobky na slavnost vína na soutoku – samozřejmě z pochopitelných důvodů nikdy neřekneme účasti na vinařských akcích ne:-) Celá akce probíhala v Jiráskových sadech na soutoku Orlice a Labe, což bylo sice dopravně velmi komplikované, ale lidem dávalo možnost se rozvalit s lahvinkou někde na trávě:-)

Samozřejmě jsme měli většinu času jiné starosti, ale já jsem si pár „hodin“ na okoštování vín u vybraných vinařů našla.

Stanislav Konečný (zapoměla jsem vyfotit) je vinařství, které zastupuje kamarád, který navíc zvládnul udržet vína vychlazená, takže je hodně těžké být objektivní. Vín měl v nabídce několik (včetně Rulandského šedého, Neuburského a Sylvánského zeleného), ale utkvěl mi v paměti pouze Ryzlink vlašský jakostní suchý 2014, který jsme vyhodnotila jako neutrální doprovod lehkých jídel (sladkovodní ryba typu candát v nepříliš kořeněné úpravě a víno až podchlazené) Pokračování textu Slavnost vína na soutoku

Nastává čas sklizně dýní

Tenhle příspěvek vlastně není o zavařování ani víně.

Určitě se už taky těšíte až sklidíte všechna krásná hokkaida, giganty, halloweenky a další druhy dýní, které možná pěstujete a začínate pomalu rešit co s nimi. Uvažujete dokonce o nějakém dýňovém zavařování? Tak uvažujte dál… a počkejte aspoň 14 dní až měsíc po sklizni. Dýně totiž hned po sklizni jsou docela tvrdé a cukry v nich obsažené mají formu dlouhořetězcových škrobů, které je potřeba doštěpit na kratší molekuly – tj. dýně dozrávájí ještě i po sklizni. Hezky všechny dýně uložte na teplé a suché místo, ideálně na přímé slunko! V tomto prostředí je ale nechte pouze 14 dní. Za těchto 14 dní Vám některé druhy krásně změní barvu (některé druhy barvu nezmění, ale zaschne jim stopka) a slupka jim vyzraje, čímž se stane odolnější prostupu patogenů a plísní. Pak je přesuňte na suché místo s teplotou kolem 14-17°C, kde krásně vydrží až do Vánoc (hokkaida), nebo i Velikonoc (špagetové dýně) nebo něco mezi tím (muškátové dýně).

Já začínám zavařovat dýně až v listopadu, takže neočekávajte ode mně příspěvek dříve než v tu dobu (no s výjimkou pomazánky a polévky ve skle – někdy koncem září speciálně pro webmastera:-))

Taky si myslíte o chuťové kvalitě zimních rajčat své?

Tak přesně pro Vás je tenhle článek:-)

Známe to všichni v létě a na podzim se na nás valí čerstvé ovoce a zelenina ze všech stran, že nevíme co dřív, takže se nám některé druhy jako například cukety dřív nebo později úplně přejedí (o uchování cuket ve zvláštním textu) a pak v zimě trpíme zeleninovo-ovocným absťákem. Mně osobně se o mladých čerstvých cuketách začne zcela nevyhnutelně i zdát nejpozději koncem ledna. U rajčat to zcela nepoučitelně nevydržím a vždycky nějaká koupím a vždycky jsem zcela zklamaná jejich papundeklovou chutí. Proto jsem začala řešit jak co nejlépe a nejuniverzálněji zachovat vlastní voňavá a chutná rajčata i na zimu.

Jednou z tradičních možností je samozřejmě na podzim vytrhané rostliny rajčat i s kořeny pověsit na půdu nebo do nevymrzající místnosti, kde je aspoň trochu světla, a pak postupně sklízet rajčata prý až do Vánoc. Literatura běžně hovoří o podobném způsobu uchovávání například i u hroznů, takže se pravděpodobně nejednalo o nějaké ojedinělé pokusy, ale běžnou praxi. Bohužel na ověření této možnosti jsem nikdy neměla dost místa a většinou nám celý fóliák pomrzl, takže ze zbylých zelených rajčat jsem maximálně vyráběla chutney. Ale slibuji, že letos pár rostlinek rajčat zachráním a v zimě poreferuji:-)20150805_193026

Další možnosti už samozřejmě zahrnují zavařování a tady je možno se opravdu vyžít. Můj nejjednodušší postup, který běžně používám, když mám málo času, ale i když ho mám víc – ona ta rajčata takhle zavařená jsou opravdu dobrá a použitelná na spoustu aplikací – jsou rajčata ve vlastní šťávě se solí.

Pokračování textu Taky si myslíte o chuťové kvalitě zimních rajčat své?