Dittrichova konečně otevírá

Děkujeme všem našim příznivcům a věrným zákazníkům, že vydrželi čekání na to než otevřeme, ale je to konečně tady!!

Dittrichova otevírá tento čtvrtek ve 12.00 a čeká na Vás ochutnávka vín Jirky Šmeráka (a také Jirka Šmerák osobně), speciální nabídky platné jen pro tento první den:-)) a dívky v podlužáckých krojích.

Otevřeno bude do nevíme kolika. Všichni jsou srdečně zváni.

A pro ty z Vás, kteří se ještě nebyli podívat na staveništi – moc jste nás potěšili kolik lidí už nás hledalo v průběhu úprav a někteří si už zvládli dát s námi i skleničku (a narušovali nám harmonogram stavebních prací – aspoň máme na koho svést to zdržení:-))), tak pro ty tu mám popis cesty:

Vchod je přímo na rohu ulic Dittrichova a Záhořanského a tento roh se nachází na dohled od Tančícího domu (je potřeba přejít Resslovu a dát se šikmo do prava přes Jiráskovo náměstí) a 70 metrů od zastávky tramvaje Jiráskovo náměstí (rovně podél levé řady domů na Jiráskově náměstí a pak vlastně pořád rovně).

Tak přijďte pobejt:-))

Opět kopřiva – koláč a polívka číslo dvě

Kopřiva dvoudomá nebo kopřiva žahavka

Pár slov o léčivých účincích, které jsem minule trochu opoměla zdůraznit.

Kopřiva je vytrvalá, hojná a velmi odolná bylina. Sbírá se list, používá se čerstvý nebo sušený. Říká se, že účinné látky obsahuje jen kopřiva sklizená do 15. května. Použití kopřivy v léčitelství je velmi rozmanité: Chlorofyl působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně a urychluje hojení ran. Kopřivová droga také účinkuje jako kardiotonikum, antidiabetikum (při lehčích formách cukrovky, kdy ještě není nutné píchat si inzulín), protiprůjmově, antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka. Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu (1 čajová lžička drogy na šálek vody, podává se 3× denně). Kopřivový čaj pomáhá k celkovému pročištění organismu, posiluje cévní systém a pomáhá proti revmatickým bolestem. Za mírně toxické jsou považovány jen čerstvé rostliny, které způsobují na pokožce pálení a puchýřky. Sušením nebo varem se však toxické látky ničí a kopřivu lze pak podávat i dlouhodobě a bez jakýchkoliv kontraindikací.

A dnes si uděláme: Kopřivový koláč

Kopřivový koláč
Kopřivový koláč

Na těsto: 170 gr hladké mouky, 100 gr másla, pár lžic ledové vody, trochu prášku do pečiva, sůl (množství vyjde na menší koláčovou formu nebo cca půlplech.
Pokračování textu Opět kopřiva – koláč a polívka číslo dvě

Plevel měsíce března – kopřiva

V rámci znovuzahájení blogu o víně i jídle se budu věnovat tématu velmi příhodnému pro jaro: a to vaření z planých rostlin, které běžně nazýváme plevelem a kterého se snažíme zbavit – no a když už se ho snažíme zbavit, tak proč ho nesníst, že?

Rovnou sobě i Vám přiznám, že tak daleko, abych se sebrala a prošla se po zahradě/stráni/sadu/lese a uvařila celé jídlo z toho co donesu, teda nejsem. Ale pár receptíků jak s divokými bylinami a plodinami naložit, aby z nich bylo něco chutného, zajímavého a zdravého zároveň, to mám.

Pro dnešek je na pořadu dne: Kopřivová polévka

Kopřivy mají jednu ohromnou výhodu a to že je opravdu všichni poznáme a kdo je nepozná stačí si na ně šáhnout. Vůbec nevadí který druh kopřivy budete zpracovávat – i kopřiva žahavka je po uvaření jemná.

Kopřivová polévka
Kopřivová polévka

Pokračování textu Plevel měsíce března – kopřiva

Vánoce opět na krku

Tak se to opět blíží a jeden hektický rok bude končit. Začínám mít drobný pocit, že jsem toho dokončila daleko méně než bych chtěla – ale to je asi normální stav:-( Napsat jsem toho stihla ještě méně a našly by se přitom opravdu pěkné akce, které by si zasloužily trochu pozornosti – ať už bych začala Biofachem a MundusVini, který jako obvykle poskytl nehynoucí zážitky.

Pokračování textu Vánoce opět na krku

Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – II. část

Až mně hanba fackuje za to jak dlouho mi trvalo se dostat k dopsání hodnocení těch zbývajících vín. Jsem opravdu ráda, že poznámky jsem si dělala relativně podrobné, protože po takové době z hlavy už nic nevydoluju.

Pokračujeme podle katalogu:

Vinařství Bettina Lobkowicz z Mělníka představila 4 vzorky, z nichž jsem ochutnala pouze tři. první bylo Chardonnay 2014 PS, kde se mi opět ozvaly připálené hrozny, ale tady to bylo ještě horší protože víno mělo tóny po pivovarských kvasnicích. Druhé v řadě Pinot Gris 2014 Selection neslo ty samé tóny co se připálení týče, ale zároveň bylo chuťově zajímavé, i když výrazně sladké a bez kyselinky. Modrý portugal samotok 2014 mělo jemně lososovou barvu, vyšší kyselinku a chaběly mi v něm nějaké výraznější ovocné tóny. Ačkoliv Bettina Lobkowicz patří bezesporu k tomu lepšímu co v Čechách najdeme, většinou ve velmi stabilní kvalitě, tak zrovna těmito víny mne nenadchla.20150926_154429

 

Vinařství Mikulenkovi z Velkých Žernosek jsem ještě neměla možnost ochutnávat a musím říct, že úplné drama to nebylo. Pokračování textu Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – II. část

Svatomartinské 2015

I já jako každý, kdo do vína „dělá“, se musím vyjádřit k letošnímu Svatomartinskému vínu:-)

Celkově se dá určitě hovořit o výrazném až výborném ročníku, a to díky extrémním teplotám, i když v některých oblastech réva trpěla suchem, což se projevuje na výnosech. Svatomartinská vína zatím potvrzují spíše tu kvalitu. Zatím jsem letos přechutnala tradičně Jirku Šmeráka, V a M Zborovské a Vinné sklepy Kutná Hora a musím všechny pochválit.

O otevírání a jednotlivých vínech pokračuji dál:-) (O edici Winepunk z Kutné Hory ve zvláštním příspěvku)

Pokračování textu Svatomartinské 2015

Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – I.část

23. ročník přehlídký českých vín se konal v prostorách Vinných sklepů Kutná Hora 26. září 2015 a já s mírným zpožděním sepisuji alespoň první část mého hodnocení.

Hned na začátek bych ráda uvedla, že vína Vinných sklepů KH jsem nehodnotila a buď je ohodnotím samostatně nebo raději pro střet zájmů se tomu zcela vyhnu.

(V pořadí podle katalogu)

Vinařství pod Sedlem – velké, milé překvapení a setkání s šampionem české vinařské podoblasti – Muškát Moravský 2013 zemské. Já jsem se s ním nahodnocení bohužel minula (měli ho ve druhé komisi:-() a musím říct, že má medaili zcela právem. Víno je pěkně pitelné, zcela typické, minerální s květinovými tóny. V těle přiměřené, i když nepříliš dlouhé. O to větší zklamání byla další dvě vína Muller Thurgau 2013 zemské a Pinot Noir a Dornfelder rosé 2013 barrique. Mullerka byla sice lehčí, ale příjemná, bohužel s nečistými tóny jakoby po připálených hroznech. Růžové bylo silně těkavkové až zoctovatěné. Design lahví originální – posuďte sami.20150926_164800 Pokračování textu Přehlídka českých vín v Kutné Hoře – I.část

Provensálská kachní paštika

aneb jednoduchá a základní paštika pro každý den – žádné portské, žádný koňak, žádné mandle:-)

Zavařování masa spousta lidí považuje za vyšší dívčí, ale podle mně je to mnohdy jednodušší než zelenina a ovoce – odpadnou vám hodiny čištění, škrábání a krájení – tedy alespoň v případě paštiky. Protože prohnat paštiku mlýnkem na maso je docela rychlé a máte-li elektrický tak i fyzicky nenáročné:-)

Na várku kachní paštiky podle mého receptu potřebujete: celou kachnu cca 2,1 kg, vepřový lalok (nebo bůček nebo ořezky) 4-5 kg, kachní játra (ideálně čerstvá chlazená, bohužel málokdy jsou a když jsou tak jen od Babiše:-( ) ve váze minimálně jako kachna tj. 2,1 kg ideálně až 2,4 kg. 2 kg cibule a na ochucení sůl, kmín (mletý nebo drcený), mletý pepř a provensálské koření. (Žádný škrob, žádná houska ani soja, žádné vejce)

Pokračování textu Provensálská kachní paštika

Lečo na dlouhé zimní večery

Sezóna je v plném proudu a jak zjišťuji nejsem jediná kdo řeší desítky kilogramů rajčat, paprik a cuket. Takže dneska nabízím další jednoduchý a chutný způsob jak uchovat zeleninu na zimu v množství větším než malém.

20150901_113529

Lečo bývalo u nás v rodině v sezóně každý týden – rajčata stála pár korun, papriky jakbysmet, ty krásné světle žluté až bílé z Jižního Slovenska – stačilo přidat vejce a sýr a celá rodina se najedla za pár korun. Dneska rajčata i papriky pěstujeme ve velikém fóliáku a mezi bedýnkami mi vždycky pár desítek kilogramů zbude, takže lečo je jedno z jídel, která opět jsou pravidelně na jídelníčku. Bohužel ale sezóna je krátká, takže musím sáhnout po zavařování. Pokračování textu Lečo na dlouhé zimní večery